Home » Osobnosti » Sbohem, pane profesore!

Sbohem, pane profesore!

Print Friendly, PDF & Email

Vážení čtenáři, dovolil jsem si pro titulek tohoto příspěvku vypůjčit název známé knihy Jamese Hiltona. Je mou smutnou ctí vzdát poctu „profesorovi“ aviatiky Ing. Jaroslavu Lněničkovi.

S panem Lněničkou jsem se seznámil před několika lety, kdy mne oslovil s prosbou o technickou pomoc s publikací článků na internetu. Rád jsem se toho ujal a od té doby jsem byl pravidelně prvním internetovým čtenářem jeho článků, které tehdy ještě tvořil spolu se svým přítelem a kolegou panem Janem Janovcem. Tehdy, v roce 2008 vznikla Akademie letectví, a já se seznámil s člověkem, u kterého jsem poté postupně objevoval hluboké znalosti, lásku k letectví ve všech jeho podobách, dar srozumitelnou formou rozdávat své vědomosti, a v neposlení řadě v osobní rovině člověka velmi přátelského, lidského, se širokým srdcem.

Ing. Jaroslav Lněnička se narodil 4. 6. 1934 a opustil tento svět 2. 1. 2019 ve věku nedožitých 85 let. Byl studentem gymnázia Sokolov a Reálného gymnázia v Hradci Králové, titul získal na Fakultě strojního inženýrství ČVUT v Praze.

Jeho vášeň pro létání ho provázela celý život – byl členem Masarykovy letecké ligy, Československého svazu lidového letectví, Disletu a Svazarmu. Plachtařský výcvik na přání rodičů přerušil, a později mu společnost 50. let 20. století neumožnila dokončit. Naplno se věnoval leteckému modelářství, absolvoval několik kurzů pro instruktory, které později i sám vedl, mezi modeláři měl mnoho přátel. Jako jeden ze zakladatelů stál u zrodu Leteckého modelářského klubu v Hradci Králové. Během své modelářské činnosti byl také aktivním organizátorem, stal se ředitelem soutěží upoytaných modelů Evropské i světové úrovně (Mistorvství Evropy 1995, Mistrovství světa 1974 a 1992 a série světových pohárů). Sám byl tvůrcem mnoha volně létajících modelů větroňů a radiem řízených modelů a experimentálních uspořádání modelů letadel, a podporoval kamarády při mnoha hodnotných sportovních výkonech, například s Jiřím Fikejzem roku 1977. Více viz článek pana Lněničky o Modelklubu.

Jeho velkým koníčkem byla aerodynamika, experimentování v malém aerodynamickém tunelu s řadou nových profilů. Zvláště se věnoval přechodům mezi laminárníma turbulentním prouděním, měřil charakteristiky profilů pro nízká Reynoldsova čísla. Stal se zapáleným popularizátorem letectví a leteckého modelářství, autorem mnoha knih a článků. Jeho největší publikací na dané je kniha Letecké modelářství a aerodynamika ve spolupráci s Ing. Bohumírem Hořením roku 1977. Na to v letech devadesátých pak navazovala řada publikací na dané téma rozšířené i o konstrukční řešení v menších formátech a již směřující ke kategorii ULL, např. Létání/Flying, 1995; Letecké modelářství a letectví, 1996; On Airfoils, 1999; Lidé a letadla, 2002; 163x pro letecké modelářství, 2002; O modelech letadel, 2005; Doteky aviatiky, 2016.  S postupujícím věkem jeho aktivita nijak neklesala, zajímal se o nové formy médií, které mu umožní dále propagovat létání, o čemž svědčí i tento magazín.

Věnoval i větším letounům. Ať to byl projekt velkého větroně na konstrukční výběrovou soutěž větroně do Austrálie, ale i řada návrhů konstrukčních uzlů ULL. Intenzivně se věnoval organizování přednáškové činnosti o aerodynamice a konstrukci ULL, stál u zrodu konstruktérského Klubu A.

Měl velmi široký profesní záběr, ve své profesi strojního inženýra se věnoval chemickým strojům, dlouhá léta pracoval jako projektant a oborový inženýr chemických zařízení. Nejednou se připletl svými příspěvky, ale i drobnými glosami do příbuzného oboru konstrukce potravinářských strojů a zařízení. Jeho pracovní nasazení a zájem o společné dění ho vynesl až do pozice generálního ředitele ZVÚ Hradec Králové.

Po odchodu do důchodu se plně věnoval svému životnímu zájmu – aerodynamice a konstrukci letadel, ale i rodině, na mnoha fotografiích je se svými vnoučaty, nejinak než s modely letadel. Na pana Lněničku budou s láskou vzpomínat  jeho manželka, sestra, tři dcery, šest vnoučat a sedm pravnoučat.

S Ing. Lněničkou se rozloučíme v pátek 11. ledna 2019 v 10.00 hodin ve smuteční síni v Hradci Králové – Kuklenách.

Sbohem, pane profesore! Bylo mi ctí se s Vámi setkat.

  

 

 

9. 1. 2019 Svatopluk Tomšů

10. 1. 2019 doplněno o informace a fotografie poskytnuté rodinou a pány Pavlíčkem a Barvířem – děkuji.


Leave a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Archivy