Home » Osobnosti » Standa PROKEŠ se připojil ke globální většině

Standa PROKEŠ se připojil ke globální většině

Print Friendly, PDF & Email

Je to těžký. Móc těžký.

Špatně se o tom píše. Byl to můj kamarád a ne ledasjaký. Byl to hodně dobrý kamarád. A zemřel 29.prosince 2016 v 75 letech. O 7 let mladší než já.

Lidi by měli umírat, podle mne,  v pořadí v jakém přicházejí na svět. Ne jak se čemu zamane. Je v tom, zdá se, velký nepořádek. Nic s tím, ale asi nemůžeme dělat.

Znali jsme se od roku 1963, kdy jsme byli zaměstnáni na jednom vývojovém pracovišti v tehdejším ZVÚ v Hradci Králové. Standa o několik let později, až do důchodu, suverénně obsluhoval jako jediný v podniku tehdejší NC vrtačky, kde k nim hotovil programy na děrných páskách, brousil i vrtáky, protože to úspěšně zvládal jen on a pracoval na tři směny.

Pak jsme spolu strávili několik tisíc hodin při všelijakých činnostech v zaměstnání i mimo ně. Bylo by to na dlouhé povídání. Byl obětavý, nezáludný a vlídný spoluobčan pro všechny kdo o to stáli a měli podobné vlastnosti.

Upozorním ale pouze na naše některá společná konání v aviatice. Bylo jich mnohem více.

Na dalším obrázku je podrobný výkres trupu kluzáku o rozpětí 13 m z roku 1971, kde on uplatnil, jako před tím i potom, svoji nevšední intelektuální bravuru při konstrukcích různých strojů. V tomto případě stroje určeného k létání. Pracovali jsme na tom společně skoro rok.

Následující dvě fotografie připomínají část z našeho společného leteckého modelářství, které mu vydrželo navždy.

 

Jeho jinou úspěšně konanou zálibou bylo malování krajinek, portrétů, zátiší,…Věnoval mi, podobně jako jiným, například v roce 1975 obrazy, které jsou na dalších fotografiích.

 

Tohle slohové cvičení, které čtou zejména ti co ho znali, není nekrologem pro Standu.  Je to jen velmi stručná připomínka toho co jsme spolu prožili a vzpomínka na  člověka, jakožto lidské bytosti, jichž není nadbytek mezi námi. Mohl bych toho napsat o něm 100 krát více za těch  53 let vzájemných kontaktů.

Je mi z toho předčasného konce smutno, hodně smutno. Naposledy jsem s ním telefonoval před třemi týdny. Že to bude náš poslední kontakt jsem nevěřil.

Na jiné další životy předešlé či budoucí, totiž moc nevěřím.

30. 12. 2016 © Jaroslav Lněnička

v takové době a podobě jsme se poznali

J.L.


Leave a comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Archiv