Home » Letectví » Ozvěna snad z roku 1963

Ozvěna snad z roku 1963

Print Friendly, PDF & Email

Untitled-1Dostal se mi před oči článek, který mi poslal Venda Brandejs a snad ho někde našel pan ing Chvála z LAA. Četl jsem ho několikrát a pak ještě déle zvažoval co s tím. Založit, zapomenout, připomenout,…? Nakonec jsem se odhodlal k jeho zveřejnění ve zkrácené verzi, protože jsem, ač ještě pamětník té doby, několika odstavcům nerozuměl. Vyjádření tehdejší profesionální instituce jsem nechal v původním publikovaném znění. Snad se nedopustím nějakého fatálního nedorozumění, když ponechám jména obou autorů.

Zřejmě se jedná o článek z Křídel vlasti asi z  roku 1963 s názvem „Závidět či nezávidět“ z nějaké anketní rubriky.

Pokusím se zdržet se jakýchkoliv komentářů, přestože to pro mě bude dost náročné.

Text obou příspěvků je uveden odlišným písmem.

Závidět – co? Inu, v cizině ty malé letounky, vyráběné amatérsky na koleně, případně dodávané až do domu ve stavebnici, nebo hotové, třeba i nafukovací, skládací, snad i slepovací nebo jako nezpracovaný materiál. Ponechme předem stranou obchodní stránku této záležitosti, která by u nás nehrála roli, a řekněme si rovnou, že by to právě u nás bylo velké plus. Ponechme mimo diskusi i skutečnost, že by bylo úplným nesmyslem, aby si naprostý laik, úplný diletant, postavil malý letoun a učil se na něm létat. To nikdo nechce. Na druhé straně je nutno přiznat, že létání na vlastnoručně vyrobeném malém letadle musí být skvělý sportovní zážitek.

Ale malé jednomístné letounky, to by bylo rozsáhlé a vděčné pole působnosti pro amatéry (pozor neříkám diletanty). Konstrukční skupina tří, čtyř pilotů by si u nás dokázala postavit letounek, který by vzbudil údiv svou jednoduchostí, účelností a elegancí. Pokusme se nyní stanovit dvě skutečnosti, které nám tu vyplynuly:

a) myslím, že u nás nebude žádná továrna z obchodních důvodů vyrábět malá letadélka a dodávat je soukromým osobám jako motocykly nebo skútry.

b) je vyloučeno, aby si naprostý neodborník postavil nějakou novou (nebo dokonce starou) Nebeskou blechu a ohrožoval bezpečnost svou i bezpečnost jiných. 

Položme si malý teoretický příklad:

Což kdyby malá skupinka několika nadšenců požádala „příslušná místa“ o povolení stavby?

A pak by „odpovědná místa“ rozhodla: Soudruzi, tak a tak, ono by to šlo. Nesmíte na nás ovšem chtít klécégel, voštiny, lamináty, nebo balzu, dokonce ani ne překližku. Předem odmítáme veškeré žádosti o subvence s tím, že si musíte pomoci sami. A ještě něco. Postavíte si dvojí křídlo. Jedno vám rozlámeme při lámací zkoušce. Zdarma-brigádně, nebo jen za režijní poplatek. To snad finančně unesete. Pak už tu bude nějaká jistota. A jestli vás ani tato skutečnost neodradí, tak se pusťte do stavby a jistě přijdete s něčím kloudným. Musíte nám ovšem sdělit, až bude váš letoun hotov a my se na něj přijdeme ještě jednou podívat, než dáme svolení k tomu, aby vám jej některý z vašich soudruhů s pilotním a instruktorským průkazem zalétnul. Že by se nikdo nenašel? Nebudeme o tom diskutovat, je to zbytečné… 

A máme-li vynikající jméno ve všech odvětvích leteckého sportu, modelářstvím počínaje a parašutismem konče, proč bychom se vyhýbali této kategorii? A jsme-li už v oblasti úvah : jak by se zlevnily lety pilotů Svazarmu, zvlášť těch starších, kterým už z hospodářských důvodů nemůžeme věnovat další, drahé, motorové hodiny, zdražované každou další revizí, opravou, amortizací, odbornou údržbou atd. Kdyby tito piloti měli možnost si postavit vlastní, malý, letoun, jistě by opravdoví nadšenci této možnosti využili.

A nebyl by to ani v nejmenším krok zpět. Nechceme stavět letouny podle Blériotova vzoru. Letecká technika nepředstavitelně pokročila. Změnily se užívané profily, změnily se celkové koncepce, zdokonalila se stavební technika, ano mnohé matematické vzorce, hodnoty, poučky, svého času nedotknutelné, doznaly mnoha změn, často zásadního rázu. A využití těchto nových  poznatků pro stavbu malých letadel – není to samo o sobě lákavé? Vedle moderních letounů s motory o mnoha tisících kg statického tahu – malé letounky s motorky o několika HP.

Soudruzi letci, svazarmovci, příznivci leteckého sportu na „příslušných místech“, uvažujte s námi nad touto otázkou a zašlete nám své diskusní příspěvky. Co o tom soudíte? Máme zůstat jen u té závisti, když dostižení a předstižení je reálně možné?

                                                                            Zdeněk Formánek, aeroklub Kladno 

VYJÁDŘENÍ STÁTNÍ LETECKÉ SPRÁVY v Praze, které jsme článek zaslali k posouzení:  

a) Každý návrh letadla vyžaduje v dnešní době zachování všech podmínek, vyplývajících z leteckých předpisů  pro zajištění bezpečnosti leteckého provozu   

b) Je nutné, aby návrh letadla byl vypracován nikoliv několika jednotlivci, ale širším kolektivem vysoce kvalifikovaných specialistů, zejména v oborech aerodynamiky, mechaniky letu apod.

c) V případě, že by stavba měla být uskutečněna amatérsky, byla by neřešitelná otázka opatření kvalitního leteckého materiálu, vyhovujícího předpisům pro výrobu letadel. Tyto materiály jsou přísně obhospodářovány jako fondované složky. Jakékoliv zaopatření materiálu pro soukromou stavbu letadla by se mohlo dít jedině nezákonnou cestou.

d) Pro výrobu letadla je dále zapotřebí mít k dispozici kolektiv kvalifikovaných dělníků, specializovaných pro určité práce.

e) Otázka zajištění průběžného stavebního dozoru by byla v tomto případě velmi obtížná a do jisté míry nákladná.

f) Realizace stavby letadel by předpokládala zajištění vyhovujících výrobních prostorů s potřebným zařízením.

  Těmito okolnostmi není dotčena možnost zaměřit iniciativu na práci v širším kolektivu Svazarmu, kde by byly možnost získat ke spolupráci konstruktéry, odborníky z leteckého průmyslu, eventuálně z výzkumných ústavů, kteří by mohli zaručit požadovanou kvalitu prováděných prací a pomoc pči zajištění zákonem stanovených zkoušek (lámacích, letových).

Dále má Svazarm k dispozici dílny vyhovující podmínkám pro výrobu jednoduchých sportovních letadel. V závěru ještě upozorňujeme, že přísný způsob, kterým se postupuje při schvalování prototypů letadel, není snad byrokratismem, ale vyplývá z mnohaletých zkušeností ze zalétávání nových typů letadel, které byly vykoupeny mnohými tragédiemi. Zkušenosti z takových okolností jsou nesmírně cenné a pomáhají nám snižovat nebezpečí při zalétávání nových typů na minimum. Proto musíme trvat na bezpodmínečném dodržování předpisů z těchto zkušeností vyplývajících. Je však ve vlastním zájm všech amatérů, majících zájem o stavbu letadel, aby ani oni  tyto výsledky nepodceňovali a mohli svou technickou iniciativu uplatňovat ve prospěch společnosti.

Doporučujeme, aby autor článku „Závidět či nezávidět“ se dostavil na „příslušná místa“ (Státní letecká správa), kde mu budou ochotně podány další podrobné informace.

                                                                             Vedoucí výzkumu a vývoje , inž. Strejček v.r.

 

Co potom dokázal pan Vladislav Verner za pomocí nadšenců z VZLÚ Praha, sám jsem jeho letoun tam v té době viděl před další etapou zkoušek, je v následujícím obrázku.

Brouček copy

Je to jednomístný motorový letoun o rozpětí 6,1 m, délky 5m, 280 kg prázdné hmotnosti a s minimální rychlostí kolem 87 km/h, který byl úspěšně zalétnut 23.3.1970 a nyní je zapůjčen v Leteckém muzeu v Mladé Boleslavi.

Aniž bych chtěl cokoliv jiného dokazovat, komentovat, kritizovat či oceňovat, přináším několik obrázků z produkce ULL v USA přibližně z té doby. Jsou z knihy M.A.Markowskiho -Ultraligh Aircraft, 1981.

ULL II , USA

ULL USA

5. 1. 2016 © Jaroslav Lněnička


Leave a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Archivy