V atmosféře Země se dějí úžasné a neočekávané věci. Ty všechny se dotýkají letectví významně. Všimněme  si však pouze spodních vrstev zemské atmosféry, protože ty jsou pro nás velmi důležité. Vrstva plynného obalu Země do výšky cca 12 km nese název troposféra. V ní ubývá tlaku a teploty (až na občasné inverzní stavy) s výškou a odehrává se v ní všechno co můžeme nazvat počasím. Tak například je-li u hladiny moře světového oceánu tlak kolem 1015 hPa, teplota 15ºC a hustota vzduchu asi 1,2 kg/m³, pak je to ve výšce 10 km už jen 260 hPa, -50ºC a 0,43 kg/m³. A ve výšce kolem 30 km je tlak asi 11 hPa, teplota ale zhruba stejná -56ºC a hustota vzduchu 0,018 kg/m³.

A teď si představte, že jsou nadšenci, kteří do takové výšky a za takových podmínek okolního prostředí chtějí doletět s kluzákem.

O takových troufalých konáních pronikly na veřejnost zmínky například již v časopise Soaring v roce 2001 nebo byly prezentovány na Soaring Seminar v listopadu téhož roku v Dublinu-Californii. A možná i dříve. Existuje také neověřená informace, kterou si pamatuji cca 60 let, kdy švédský plachtař byl objeven v troskách svého kluzáku na mořském pobřeží. Ze záznamu jeho barografu bylo možno usoudit na dosaženou výšku kolem 15 km. Protože však nepřežil svoje přistání požadovaných 24 hodin(jak určovala pravidla FAI) nebyl tento výkon uznán a už se o něm příliš často nemluvilo. Tehdy se ve vlnovém proudění příliš často nelétalo, i když se o něm již vědělo.

Nyní je situace následující.  V USA  byl založen Perlan Project, který si klade za cíl prozkoumat strukturu vlnového proudění vytvářeného pohořími a zasahujícím až do stratosféry. Současně se tak má získat více informací o tropopauze a o změnách v ní probíhajících během těchto vzduchových vln a také o interakcích ještě mezi tím vším a polárními vírovými proudy. New Zealand a Švédsko byly vybrány jako vhodné lokality pro tato pozorování. Jako vedlejší produkt má být vytvořen nový světový výškový rekord v kategorii kluzáků.

To bylo v první polovině desátých let tohoto století. Tedy asi před 17 lety.

Pro první testy byl zvolen upravený kluzák standardní produkce firmy DG Flugzeugbau. Označený jako  DG 505M s rozpětím 20 m a dvoučlennou posádkou, která byla vybavena mimo jiné přetlakovými obleky Air Force. Tento stroj je na následujícím obrázku a pak ještě na dalším. Pak byl   umístěn v Muzeu letectví v Seattlu.

 

S ním dosáhli legendární Steve Fossett a Einar Evoldson výšky 50 761 stop ve vlnovém proudění indukovaném polárními víry v El Calafate – Argentina , 30.8.2006.

Připomeňme při této příležitosti ještě Steve Fossetta , jemuž se dostávalo v tisku za jeho neobyčejné výkony označení dobrodruh, který se 3.9.2007 nevrátil z letu k němuž odstartoval ze svého pouštního letiště „Flying-M-Ranch“. Vrak jeho letounu byl nalezen až v říjnu 2008. Ať je jeho image vykládána jakkoliv, letectví by si zasloužilo takových aktivních mecenášů celou řadu.

Společnost Windward Performance nyní pokračuje v projektu Perlan s cílem dosáhnout s kluzákem výšky kolem 30 km v atmosférických podmínkách spojených s circumpolárním vírovým prouděním. Pomáhají ji v tom studenti z Luisiana School of Math, Science and Arts, Wake Forest University a University of Nevada. Plánované testy mají začít v březnu 2013 v Californii a první rekordní pokusy pak v srpnu téhož roku El Calafate- Argentina.

V současnosti jsou zkoumány podmínky v Argentině, které budou provázet takovéto lety, pomocí motorizovaného kluzáku DG-1001 M. Ten je na následujícím obrázku.

První etapa projektu PERLAN 1 skončila a firma Windward Performace navrhla a staví nyní kluzák PERLAN 2.  Ten je na dalším obrázku.

Je uvažováno o dvou variantách, jejichž některé rozměrové a výkonové charakteristiky by měly být následující:

typ	PERLAN	PERLAN 2
prázdná hmotnost	1100 lb	1400 lb
letová hmotnost	1800 lb	2100 lb
posádka	2	2
trvání letu	7 h	12 h
rozpětí	84 ft	101 ft
nosná plocha	252 ft2
štíhlost	30 až 35
délka	33 ft
klouzavost v 27 km	30	30

To samozřejmě klade na takovýto létající stroj nezvyklé technické podmínky. Ty jsou dány zejména vlastnostmi prostředí v němž se má pohybovat. Takže při zadaných technických paremetrech budou jeho rychlosti letu větší než 600 km/h. Odpor letounu musí být minimalizován jak jen to bude možné. Letoun musí být pro posádku bezpečný a dostatečně komfortní.    

Firma Windward Performance je schopna takovýto kluzák vyrobit. Ten má být postaven v hangáru letiště Bend Municipal. Trup Perlanu 2 určený pro pevnostní zkoušky je na dalším obrázku.

I když je náš magazín pouze populárně naučným periodikem nedalo nám to, abychom se trochu blíže nevěnovali takovýmto snažením. Protože jsme trochu znalí leteckého modelářství, tak víme například, že zvlášť upravené a stavěné modely letadel dosahují dnes již rychlostí nad 800 km/h. Je to tak zvané dynamické létání využívající zvláštních podmínek proudění, při dostatečných rychlostech větru, kolem vhodně tvarovaných svahů. Přinesli jsme o tom podrobnější informace v jednom z našich dřívějších magazínů.

 Mnohé soutěže leteckých modelářů probíhají za podmínek kdy jejich stroje létají rychlostmi nad 300 km/h. Takže nás ani příliš nepřekvapila okolnost, že kluzáky pro lety ve stratosféře se budou pohybovat rychlostmi nad 550 km/h.

Troufli jsme si proto, při našich skromným možnostech a zkušenostech, stvořit ideu takového stratosférického stroje pro dvoučlennou posádku. Naší snahou bylo také přiblížit  čtenářům o co asi běží.

První naše varianta stratosférického kluzáku je včetně návrhu profilů nosné a ocasních ploch v dalších dvou obrázcích. Jsou zde uvedeny i vybrané rozměrové a výkonové údaje.

 

V dalších dvou obrázcích je naše provokativní druhá varianta kluzáku pro lety ve výškách kolem 25 km.

 

Mnohé zde uvedené informace jsme čerpali například ze zdroje : http://machinedesign.com/article/windward-performance-design

Mnozí znalci či pamětníci si zajisté připomenou například německého „Habichta“ s povolenou maximální rychlostí skoro 500 km/h nebo našeho „Luňáka“ s povolením „svištět“ více než 300 km/h.

30. 6. 2012 © Jaroslav Lněnička