Úvod » Aerodynamika a mechanika » Pohon letounů

Pohon letounů

Print Friendly, PDF & Email

Jak již to tak v životě bývá ani aviatickým nadšencům nestačí, že by mohli nějak létat, ale požadují k tomu ještě nějaký pohon, aby se mohli pohybovat z místa na místo dost libovolně. Jako to umějí ptáci nebo hmyz.

Jeden z příkladů vhodných pohonů letounů může být následující: vrtulový pohon se spalovacím nebo elektrickým či jiným motorem.

Umístěn může být v trupu, na trupu, v gondolách křídla a jistě i někde jinde.

Tento pohon, jak již plyne z jeho názvu, se neobejde bez vrtule. Takže takováto pohonná  jednotka obsahuje -motor, reduktor (regulátor) otáček, vrtuli a nezbytné příslušenství.

Ale co teď s tím??

Nebo jak obstarat pokud možno správnou vrtulovou pohonnou jednotku pro létající stroj například s pevným křídlem?!

Vhodné je posoudit celou situaci co nejúplněji, což se nemusí každému podařit. Zkusme to však alespoň velmi zjednodušeně a proto také jen přibližně.

Když ponecháme stranou finanční otázku, neboť peníze jsou vždy až na prvním místě, je třeba si ujasnit co očekáváme, co máme k dispozici a co zvládneme????

Dejme tomu, že má být předmětem našeho zájmu například jednomístný ULL, jehož tvary  a velikosti, včetně hmotnosti jsou naznačeny v připojeném náčrtu.

Chceme-li alespoň přibližně posoudit jak to může být s jeho pohonem a to nejenom ve vodorovném či pouze stoupavém letu, pak k tomu potřebujeme znát jeho očekávané aerodynamické charakteristiky a ještě další informace-rozsah dosažitelných úhlů náběhu a tomu odpovídající rychlosti letu, v závislosti na tom celkový odpor letounu, povrch na němž se bude obvykle startovat a pak k tomu ještě třeba klouzavosti a klesání, výkon motoru, otáčky a průměr vrtule i její účinnost, vědět něco o valivém odporu podvozku, o tom jak asi probíhá start a stoupání letounu do zvolené výšky a případně ještě  další potřebné údaje.

 

 

Když to všechno nějak gramotně posoudíme, pak můžeme rozdělit celý start včetně následného stoupání například do dvou fází, jak to naznačují následující dva náčrty. I když je na nich použita skica jiného stroje, než toho z předchozího náčrtu.

A k tomu přiřadit předpokládané situace k nimž může za bezvětří dojít. Jde například o čas, délku trati, dosaženou výšku a hlavně výkon motoru k tomu potřebný v čase.

Z těchto očekávaných chování letounu lze nepříliš složitě, ale ne zase úplně jednoduše, zjistit jakou pohonnou jednotku bychom k tomu potřebovali.

 

 

V dalších dvou náčrtech je zhruba totéž pro jiný stroj, který tentokrát startuje na betonové dráze. Má podstatně větší zatížení nosné plochy a proto i jiné rychlosti letu. To se samozřejmě projeví na tom, jaký bude potřebný výkon celé pohonné jednotky.

 

 

 

Celým tímto povídáním chci naznačit, že nejenom tvary, velikosti a očekávané výkony spojené samozřejmě s nezáludnými letovými vlastnostmi je třeba uvažovat při tom jak a kde startovat a jaký motor a vrtuli jsou k tomu zapotřebí, aby nedošlo v závěru k nečekaným zklamáním.

Jsou to všechno, co jsem zde uvedl, sice jen orientační údaje pro jejichž získání jsem sestavil jednoduché a snad i věrohodné programy, které se  od skutečností budou lišit jen nepodstatně.

Profesionálnímu posouzení by pak takovýto postup asi  nevyhovoval, i když není zase na první pohled úplně zavržení hodný.

Takže je to zase pouhé populárně naučné povídání, o něž se snažíme skoro devět let.

30. 3. 2017 © Jaroslav Lněnička

2.4.2017

A aby ani provozovatelé kluzáků s motorem nebyli bez trochy informací připojuji následují dva náčrty, bez komentáře.

 

 

 

 

Jaroslav Lněnička


2 komentáře

Reagovat na článek

Archiv