Úvod » Modely či letouny a jejich návrhy » Jak vznikli(y) z Rorýsů Daidalové a Notos

Jak vznikli(y) z Rorýsů Daidalové a Notos

Print Friendly, PDF & Email

Tohle je krátký záznam toho jak probíhal vývoj a rozvoj profesionálně a v nemalém počtu kvalitně vyráběných a úspěšných modelů letadel. Které to jsou létající stroje o nichž bude něco málo zaznamenáno?

Je to letka Daidalosů z dílny Martina Bílka ve Valašském Meziříčí, jejichž výkony i letové vlastnosti je společně s kvalitním zpracováním a dosahovanými úspěchy řadí mezi přední mástroje příslušných skupin leteckého modelářství.

Pak je to Notos s trochu menšími rozměry a bez pohonu, z téže dílny.

Začalo to v roce 2009, když mě modelářský nadšenec pan Vladimír Čermák z Nové Paky požádal o pomoc s návrhem nového modelu kategorie RCEJ tak, aby nebyl stále v dolních částech výsledkových listin a aby ho také mohli, s nezbytnou asistencí zkušenějších, stavět i mladí adepti leteckého modelářství z jejich kroužku. Neobešlo se to bez diskuze v malém týmu v cukrárně jejich města. Před tím byly ale již stanoveny základní údaje pro celkové zadání stroje. Byla dohodnuta i technologie modelu a použité materiály.

Rozpětí kolem 1 900mm a hmotnost max. 600g. Pohonná jednotka byla určena pravidly tété kategorie. Ostatní zbylo na mne.

Samozřejmě, že zahajovací požadavky začínaly, jako i u jiných zadání, u profilů nosné plochy. Nic jiného jsem ani neočekával. Dohodli jsme se také, kvůli zjednodušení stavby, na tvaru nosné plochy. Ta byla zhotovena Vl. Čermákem z polystyrenového jádra potaženého dyhou tloušťky 0,5 mm. Nebyla proto ani nijak zvlášť lehká. Celý model nakonec vážil více než 600g. Výsledným potahem jednodílného křídla s dvojitým vzepětím byla broušená dyha opatřená dvěma nátěry bezbarvého laku a znovu přebroušena jemným smirkem. První prototyp je na dalších dvou fotografiích.

Konec křídla nebyl nijak zvlášť zaoblený. Což se ukázalo později, po zásahu p. Čermáka, jako nevhodný ústupek snahy o zjednodušení stavby. Křídla s výrazným zaoblením okrajů a zvětšeným rozpětím ke 2m si počínala ve vzduchu znatelně lépe než ta původní.

Profil navržený pro nosnou plochu měl maximální tloušťku menší než 8% a maximální prohnutí kolem 2,6%.

Protože vznikla nespokojenost s hmotností křídla bylo rozhodnuto použít technologii jinou a sice pozitivního laminování na polystyrenové jádro. Po určitých nesnázích při aplikaci metody pokus-omyl, bylo dosaženo úspěchu a křídlo mělo podstatně nižší hmotnost. Bohužel také menší pevnost a již během prvních testů v lednu 2010 bylo silně poničeno a muselo být vyztuženo dodatečným nosníkem. To je patrné i z dalších dvou fotografií.

Mezi tím se ozval v listopadu 2009 pan Martin Bílek z Valašského Meziříčí s dotazem zda by nebylo možné navrhnout model pro kategorii RCEK, který by se úspěšně uplatnil při soutěžních kláních a i na trhu. Výrobní proces měl sestávat z kompozitového trupu (přední část s odnímatelným krytem a zadní část z konické uhlíkové trubky), ocasních ploch a křídla laminovaných na pozitivním pěnovém jádru. Nosná plochy vyztužená v okolí náběžné hrany a v místě největší tloušťky profilu uhlíkovými prvky. Zesílena měla být i místa pod kompozitovým potahem, pro umístění 4 serv v křídle.

Nějakou dobu jsme si vyměňovali názory na rozsah pracnosti výroby, protože s tím souvisely tvary nosné plochy a obou ploch ocasních. Nakonec jsme rozhodli, že nosná plocha bude mít tvar trojlichoběžníku se zaoblenými konci o rozpětí 1790mm a štíhlosti 12. Tak vnikl postupně RORÝS 185, který pod uveden na trh pod obchodním názvem Daidalos. Profil nosné plochy má tlouštku menší než 8% a prohnutí kolem 2,7%. Dalo mi to několik dní práce skloubit požadavky minimálního opadání při dobré klouzavosti v širším rozmezí úhlů náběhu a potřebné pronikavosti proti větru. Nakonec to dopadlo v prvních fázích tak jak je zachyceno na dalších dvou obrázcích.

V průběhu několika málo měsíců se ukázalo, na což jsem upozorňoval na základě prvních výsledků, že by výrobní program Ypsi měl být  doplněn strojem o rozpětí 2m. To vzápětí Martin udělal a světlo svět spatřil Daidalos 200, který je nyní hojně a úspěšně rozšířený mezi stoupenci této kategorie nejen u nás.

Protože se ale vývoj nemá zastavovat, zejména když je co doplnit a vylepšit sestavil jsem s Martinovu pomocí stroj s novou nosnou plochou, která je na následujících dvou obrázcích.

 

Tento prototyp má rozpětí kolem 2,15m a potvrdil přepokládané výkony i vlastnosti. Stoupavost se nepatrně zmenšila, vlivem předepsaného maximálně povoleného výkonu (hmotnosti) motoru, ale klesavost i klouzavost se zvětšila. To byl náš cíl. Tento stroj existuje zatím jen v několika prototypech a měl by přijít na trh do konce letošního roku.

Pro porovnání jak se ubíral vývoj těchto strojů, počínaje Vláďou Čermákem v roce 2009, jsou všechny nosné plochy, mimo Daidalovy 200, v dalších dvou fotografiích.

 

A pak následoval model F3K s původním názvem Rorýs 150 uvedený na trh pod obchodním názvem „NOTOS“, jehož skica z manuálu je v následujícím obrázku.

Nosná plocha je opět trochu komplikovanějšího tvaru stejně tak jako obě plochy ocasní. Profil nosné plochy je jinou variantou profilu předchozích Rorýsů s tím, aby průběh jeho tlouštěk umožnil úplně skrýt obě serva bez vyčnívání ze spodní strany. S náhonem flaperonů nechť si každý majitel poradí sám. Dovolím si pouze připomenout, že u tohoto modelu má vzhledem k rozsahu používaných letových rychlostí (start a klouzání) škodlivý odpor nezanedbatelný vliv. Ihned se to projeví na výkonech.

Takhle tedy probíhal vývoj těchto několika středně velkých výkonných strojů v průběhu cca 2 let. Ještě samozřejmě neskončil.

20. 9. 2011 © Jaroslav Lněnička


Reagovat na článek

Archiv