Editorial

„Na Hromnice o hodinu více“, napovídá známá pranostika a to naštěstí a na rozdíl od mnoha okolností, které nás obklopují, funguje velmi dobře, i když je momentálně několik dnů souvislá nízká oblačnost. Sněhu není zatím všude mnoho, vzduch není při teplotách mírně pod nulou tak „mazlavý“ jako v létě a tak je možné prohánět všeliké létající stroje povětřím i nyní.

Je to už hodně dlouho, asi 57 let, co jsme v mladickém nadšení poletovali s volně létajícími bezmotorovými modely při teplotách kolem minus dvaceti stupňů. Dokonce se v takovém povětří pořádaly soutěže a účast byla třeba 120 účastníků. Když jsme odpoledne skončili byla teplota kolem minus pěti stupňů Celsia. Také jsme v těch dobách v zimě, ale to bylo jen asi minus pět stupňů, zkoušeli „glajtra“( ŠK 38), co nám dovolí spáchat ve vzduchu. Při startu navijákem moc velké teplo na něm nebylo. Teď se ty vzpomínky připomínají mírným reumatismem ve všech kostech i kloubech. Ale bylo to nádherné.

V tomto magazínu pokračujeme 3. částí o tom, jak by asi mohl vypadat létající bezmotorový stroj, převážně podle našich představ. Je tu dost obrázků dřívějších i originálních nových, takže by to mohlo občas někoho inspirovat k úvahám -“co by, jak by, za kolik,...“.

V druhém článku je zajímavá informace o ne úplně obvykle zviditelněných stavech v atmosféře Země. Někteří z našich čtenářů jsou s tím seznámeni, ale ostatním to snad trochu pomůže nahlédnout dále do možností naší planety.

Pro letecké modeláře jsem připravil krátkou zprávu o inovovaném elektrovětroni kategorie RCEK. Je o něm několik informací v dalším článku společně s fotografiemi.

A protože se vyskytl dotaz na to jak to může být u pohonných jednotek s účinnostmi vrtulí, tak jsem si dovolil zpracovat poslední příspěvek tohoto magazínu na tohle téma.

P.S.: Nízká souvislá oblačnost v asi 500m, s nepatrným západním větříkem a teplotou cca minus čtyři supně Celsia.