Elektrovětroň „Rorýs 255“
pro drsnější větrné počasí

V poslední době se začínají prosazovat modely větroňů s elektropohonem s rozpětími kolem 3,4 m, s dostatečně dimenzovanými pohonnými jednotkami o výkonech kolem 1 kW. Jsou to koncepčně odvozené, nebo ty samé, větroně z kategorie F3J. Jejich výkony umožňují dosahovat stoupavostí nad 30 m/s, takže motorové lety jsou kratší než cca 10 sekund. Z dosažených výšek, po ukončení motorového letu, pak bez velkých obtíží poletují v „průměrných“ povětrnostních podmínkách kolem 12 až 14 minut.

Abychom umožnili i jiným zájemcům s jejich modely proniknout mezi tyto výkonné stroje, dovolujeme si předložit návrh trochu menšího elektrovětroně, který by však nemusel zase být až o tolik horší. Záměrně při tom ponecháváme stranou umění a zkušenosti modeláře takovýto stroj ovládajícího.

Následující obrázek přináší návrh tvarů a rozměrů větroně o rozpětí 2,55m určeného pro létání i v těch drsnějších větrných podmínkách.

Jeho nosná plocha má štíhlost 12 a je v ní použit profil o tloušťce 8,2%. Křídlo je vybaveno křidélky a klapkami. Klapky i křidélka mají hloubky velikosti 20% místních hloubek křídla a jsou během letu vychylovány společně z neutrálu do -5^o pro rychlejší přemísťování do jiného prostoru a do +8^o pro létání v méně turbulentních podmínkách. Tím je možné obsáhnout úspěšně rozsáhlou škálu povětrnostních podmínek při zachování dostatečných výkonů i letových vlastností.

Navržený profil LHK 08-8.4/2.6-2-M je zobrazen v dalším obrázku. Může být použit samozřejmě jakýkoliv jiný pro takovýto stroj vhodný.

Současně známé technologie stavby takovýchto modelů umožňují dosahovat dostatečné pevnosti křídel při dodržení tvarů profilů v přijtelných tolerancích a tak je zde nepopisujeme. Připomínáme pouze, neboť opakování je obvykle výhodné ať již máme po ruce matku moudrost či nikoliv, že výrobní tolerance by na křídle neměly být větší než asi ±0,15mm. V jeho přední části ještě menší. To se týká i zvlnění potahu a případných výčnělků nad jeho povrch.

Vzepětí nosné plochy tvaru „U“ udané velikosti zajišťuje dostatečnou míru příčné i stranové stability i ve velmi turbulentních podmínkách.

Sklopná dvoulistá vrtule by měla mít, jak jinak, stoupání odpovídající přepokládaným provozním otáčkám motoru a její průměr by se mohl pohybovat v rozmezí 350 až 430 mm pro uvedený výkon 800 W. Předpokládá se přímý náhon(bez reduktoru). Účinnosti přeměny výkonu na hřídeli motoru na využitelný tah vrtule, kolem 22 N, by se nacházely blízko 80%. Pokud by nebyl limitní nárok na proud (A) pak by měla být trochu vhodnější vrtule o větším průměru se štíhlejšími listy.