Galerie Janovcových profilů IV.

V této části o Janovcových profilech se podíváme na dva(tři) z nich, které byly určeny pro menší skutečná letadla, trochu je pozměníme a porovnáme s jinými dvěma profily.

Před tím ještě upozorníme stoupence letectví nepříliš zběhlé v disciplině zvané aerodynamika letounů, že jestliže je pokládána za rozhodující pro dosažitelné výkony jeho nosná plocha a v ní pak její profil(y), pak vždy je hledán profil s nejvyšší možnou účinností. Tou je pak míněn poměr mezi jeho vztlakem a odporem. Doprovodným jevem je při stacionárním proudění ještě klopný moment. O tom všem jsme již naše čtenáře informovali dříve.

Hledá se tedy vždy profil, jehož poměr vztlaku ku odporu je co možná nejvyšší proto, aby v klouzavém letu dosáhl ze stejné výšky co největší vzdálenosti. A o to se Jan Janovec pokoušel několik desetiletí, stejně tak jako tisíce profesionálů před ním a současně s ním. Jak se mu to povedlo pokusím se ukázat velmi stručně na jeho třech profilech v tomto článku.

Vybral jsem jeho profil „JULm 18“, který je na následujícím obrázku. Je dostatečně tlustý na to, aby pomohl stvořit nosnou plochu potřebné pevnosti a tuhosti, při vhodné její štíhlosti.

Já jsem, bez Honzíkova dovolení, které mi již loni nestihl dát, když se připojil k většině všech obyvatel Země, ten profil dvakrát modifikoval. Obě modifikace jsou na následujících dvou obrázcích.

Změny nejsou význačné na pohled, ale týkají se jak prohnutí tak i tloušťky.

Všechny tyto tři profily jsem porovnal s dost rozšířeným úspěšným profilem SM 701s. Ten je na následujícím obrázku.

Co se může získat z porovnání třech profilů – SM 701s, JULm 18 M-M a JULm 18 –M-M-M je zachyceno na dalších čtyřech obrázcích.

Podívejte se jak obě modifikace předčily ve výkonech SM 701s v oboru Re čísel odpovídajících např. letovým parametrům ultra-lightů. Vedle obrovských zvýšení účinností, minimálně o cca 35%, stojí za zmínku i zásadní pokles velikosti klopného momentu, když tloušťky všech profilů jsou si velmi blízké a prohnutí je vhodně zvětšeno.

Pan Janovec využil všech nových poznatků o vlastnostech mezní vrstvy a prostřednictvím programu „X-Foil“ je zhmotnil, po náročné práci, v tomto případě do návrhu „JULm 18“.

Já jsem se pouze pokusil je maličko upravit do obou modifikovaných podob, abych našel případná související řešení. Použil jsem k tomu programu „Profili 2.20-Pro“, což je zjednodušený X-Foil.

Na dalších dvou obrázcích jsou porovnány již všechny čtyři profily při Re = 1 000 000. Za povšimnutí stojí již prve zmíněné obrovské snížení klopného momentu při malém poklesu účinnosti modifikovaných profilů. To není moje zásluha. Jen jsem nabral vody z Janovcova pramene pro jakousi inspiraci.

Všechny tyto profily vyžadují, jak jinak, přesná dodržení tvarů po hloubkách a pokud možno žádné zvlnění potahů nosných ploch podél rozpětí. To jsou podmínky nutné, v praxi však dost obtížně dosažitelné.

Pak jsem přibral další Janovcův profil a sice „JF g 15“ kvůli jeho trochu menší tloušťce, ale stále ještě umožňující stavbu pevného a tuhého křídla i větší štíhlosti, kompozitovou technologií. Ten je se třemi jeho, mými troufalými, modifikacemi a jedním mým samostatným pokusem na dalším obrázku.

A jak to dopadlo, když jsem se pokoušel zjistit jak se změní jejich aerodynamické charakteristiky, je uvedeno v dalších dvou obrázcích pro Re = 3 000 000.

A protože mi to nedalo tak připojuji ještě jiné srovnání. Janovcova výtvoru, profilu „JULv 20“ s předpokládaným použitím pro velmi štíhlá křídla větroňů, dvou jeho modifikací, profilu „SM 701s“ a starého známého(někdy i legendárního) „CLARK Y“( jež snad vznikl pouhou úpravou spodní strany jednoho z Göttingenských profilů asi před 75 lety), abych ukázal kam až se podařilo Janu Janovcovi posunout výkonnostní křivky některých profilů, jež stvořil.

Toto srovnání je na dalších dvou obrázcích.

A to je zatím, o některých páně Janovcových výsledcích, jež jsem měl skvělou možnost v průběhu jejich tvorby sledovat, pro tentokrát všechno.