Akademie letectví :: číslo 03 / 2011 / Jaký může být můj létající stroj?! Část 3.
e-magazín Akademie letectví

Jaký může být můj létající stroj?!
Část 3.

A nyní asi nadešel čas konkrétnějších návrhů například bezmotorových létajících strojů pro případné individuální nebo maloseriové stvoření. Anebo jenom k prohlédnutí, něco na způsob „komiks“, o možných řešeních bezmotorových menších strojů pro poletování obvykle jenom v nevelkých vzdálenostech od mateřského letiště. Nebudou to asi kluzáky (větroně) schopné srovnatelné konkurence s těmi „dospělejšími“ s rozpětími 15m a mnohem více.

A ani jsme tento úmysl neměli. Napadlo nás ale například, že jestliže mohou být provozovány bezpilotní prostředky, zvané také modely letadel, o rozpětích kolem 10m, tak by již neměl být zas tak velký problém (snad jenom finanční) je uzpůsobit pro jednoho člověka o velikosti až 185cm a o hmotnosti do 100kg.

A také proto je tu, v následujících obrázcích, několik předběžných návrhů nebo námětů (jak kdo chce) menších kluzáků, doplněných jejich rozměrovými a očekávanými výkonovými parametry. Některá navrhovaná uspořádání, včetně profilů nosných ploch, při jejichž výběru jsme se například snažili omezit vliv znečištění předních částí nosných a ocasních ploch na přijatelnou míru a také umožnit stavbu pevných a tuhých křídel na pozadí zajímavých výkonů a nezáludných letových vlastností, mohou vzbuzovat shovívavé úsměvy nebo zase odmítavá a z profesionálních stanovisek zavrženíhodná stanoviska. To nám ale pranic nevadí, protože to je asi tak všechno co k tomu může být, vedle souhlasných mínění, připojeno.

Zajímaly by nás však odezvy například ze stran stoupenců letectví, praktikujících bezmotorové létání u nás. Ale na nikom je nevynucujeme.

Náměty předkládané v následujících obrázcích nemohou samozřejmě postihnout úplně celou oblast bezmotorového létání. To bychom si ani netroufli. Mohly by však být doplněny jinými nápady, nebo dokonce zadáními, vzniklými z případného zájmů skupin nebo jednotlivců. My bychom jistě byli schopni těchto návrhů vytvořit více, ale nemyslíme si, že by to mělo až tak progresivní účinek. Spíše by to byl asi inflační posun bez výraznějšího lepšího výsledku.

Připomeňme v následujích obrázcích ještě několik příkladů českých konstrukcí kluzáků z dřívějších dob, protože dnes se zatím obdobné stroje nestavějí (nejvýše v individuálních replikách), jež přirozeně vycházely z tehdejších materiálových a technologických možností a také v té době platných všelikých předpisů. My jsme se sice jimi neinspirovali, ale v našich podvědomích stále působily už jenom proto, že zatím příliš jiných geniálních řešení není, ač jsou dnes k dispozici nesrovnatelně lepší materiály i technologie. Využili jsme ale přirozeně velkého posuvu dosaženého v aerodynamice výkoných profilů pro středně velká Reynoldsova čísla. Tyto možnosti tehdy k dispozici nebyly a rozdíly jsou značné.

Takže teď představíme několik možností jinak koncipovaných kluzáků, které již využívají novějších poznatků z aerodynamiky středních rychlostí.

Na dalších třech obrázcích je náčrt kluzáku o ropzpětí 9,5 m, jeho předpokládané výkonové parametry a profil nosné plochy. Jeho výkony jsou v  poměru k rozměrům dost dobré. O technologii a použitých materiálech je třeba rozhodnout.

Následuje námět na kluzák o rozpětí 11m, rovněž s předpokládanými výkonovými parametry a profilem jeho nosné plochy.

Třetím návrhem v pořadí je opět návrat k rozpětí 9,5 m. Jeho předpokládané výkonové parametry jsou zase o něco lepší a mohly by uspokojit nepříliš náročného letce.

A nakonec čtvrtým v tomto pořadí je opět kluzák o poměrně malém rozpětí 11 m, ale s již velmi solidními výkony, které by mu mohly umožnit zasahovat i mezi „dospělejší“ bezmotorové partnery. Jeho přepokládaná klouzavost 26,5 i nejmenší klesavost 0,77 m/s ho k tomu opravňují.

Pokud by to nestačilo k povzbuzení inspirací jsme připraveni předložit další návrhy, jejichž rozpětí by neměla být větší než cca 13 m.

Kluzáky o rozpětích kolem 15 m by již měly mít výkonové parametry výrazně nad cca 30 v klouzavostech a pod cca 0,65 m/s v minimálních klesavostech.

A protože je často přinejmenším zajímavé postavit vedle sebe nějaké protiklady uvádíme na následujícím obrázku nejprve velmi lehký německý kluzák ULH 1, umožňující nahradit podvozek pilotovými nohami pro start i přistání. Ten má v křídle použit poměrně tlustý a hlavně prohnutý profil takže jeho dost mohutná VOP je na to zřejmou odpovědí.

Pak následuje jiný německý a velmi známý bezmotorový letoun ASW 24. Jeho výkony jsou v porovnání s předchozím „pěším“ kluzákem impozantní. Tomu ale také odpovídá podstatně náročnější výroba i prodejní cena.

© Jaroslav Lněnička
31. 1. 2011
e-magazín Akademie letectví :: © Jan Janovec, © Jaroslav Lněnička :: akademie@airspace.cz